Cesta do Jeseníků nás, tedy mě a Jirku, napadla tak nějak automaticky... já už měla konečně po státnicích , Jirka dost nevybrané dovolené a oba jsme měla akutní abstinenční příznaky, které jsou příznakem silné závislosti na horách.
Sraz jsme měli 4.6.2008 na hlavním vlak. nádraží v Brně, planovaný odjezd v 15:19 směrem na Ramzovou. Ještě v Brně nás zastihla průtrž mračen, takže jsmě byli totalně promoklí, zejména Jirkovy boty byly spíš něco jako bazén...a to si je před tím pečlivě impregnoval, evidentně zbytečně, voda mu do nich natekla vrchem...
Cesta, až na malé zpoždění vlaku (na což už jsme si jako častí zákazníci ČD zvykli...), probíhala pohodově. V kupé bylo sice trochu vlhko, ale to časem uschlo... V Ramzové jsme byli asi ve čtvrt na osm večer a pomale šli po zelené a později po modré značce na Obří skály pod Šerákem. Cestou se mezi mraky začalo ukazovat modré nebe a na chvilku vysvitlo i slunko, a tak jsme začali propadat naději, že by se snad nepříznivá předpověď počasí nemusela vyplnit. Jenže v posledních metrech k přístřešku nás už kropily děšťové kapky. Přes vchod jsme se snažili rychle napnout celtu,aby nám tam nepršelo, ale musím říct, že se to v tom větru stalo věru nelehkým úkolem. Po ukrutném boji s nelítostným živlem se to podařilo. Rozbili jsme ležení a šli spát. Osobně jsem se budila při každém prudším náporu větru a přemýšlela, jestli celta uletí do údolí; naštěstí to vydržela celou noc.
Čtvrteční rano nás velmi mile překvapilo, svítilo totiž sluníčko, jen vítr pořad foukal slušně. Vydatně jsme posnidali horolezeckou baštu (vločky, sušené ovoce,oříšky, sušené mléko, to vše smíchané ve správném poměru a zalité trochou horké vody). Začelo se ale kabonit a než jsme stihli kolem osmé raní vyrazit, byla solidní mlha. Od Obřáků (tedy Obřích kamenů) cesta prudce stoupala na Chatu Jiřího na Šeráku. Tady jsme si dali na zahřátí likér s názvem Keprník, který mimochodem nikde jinde neseženete... Na chatě Jířího jsme se napojili na červenou turistickou značku a ta nás vedla, až na krátké přestávky, spolehlivě celý den.
Naše cesta tedy pokračovala na horu Keprník, pak na Vřesovou studánku a dolů do Červenohorského sedla. Pak dále na Velký a Malý Jezerník, kde byly mokřady a tak jsme tam šli po dveřených lávkách. Konečně následovala Chata Švýcárna, kde jsme si podle plánu dali oběd. Tou dobou už jsme měli v nohách asi 15km. Už jsme se cítili docela unavení, ale dobře vychlazený Radegast nás opět postavil na nohy. Červená značka nás přivedla až na rozcestí pod Pradědem, tak jsme za klečí nechali batohy a šli se kouknout na vrchol. Jak obvykle tam foukalo a zatahlo se, výhled byl dobrý. Seběhli jsme dolů, batohy kupodivu našli na svém místě a vydali se dál na Ovčárnu, Vysokou Holi a dál na Jelení studánku - cíl naší dnešní cesty. Na Jelení studánce je turistická útulna, kde jsme plánovali přespat. Když jsme k ní celí unavení v pul osmé večer došli, zjistili jsme, že dnešní noc budeme chatku sdílet ještě s jakousi paní od Olomouce. Něco jsme pojedli, učinili hygienu, sečetli puchýře a a šli brzy spát. Však jsme si ten spánek zasloužili - přešli jsme celý hřeben Hrubého Jeseníku, celkem asi 30km.
Noc byla docela klidná, pokud člověk nepočítá rachocení plechové střechy ve větru a opakoveně vlétávající ptáčky, kteří měli uvnitř hnízdo (jak jsme rano zjistili). Vstávali jsme asi v osm, slunko svítilo, vítr foukal. Opět jsme posnídali naši baštu a k deváté vyrazili dolů do údolí. Naším dnešním cílem je Malá Morávka. Abychom nemuseli jít přes celý Karlov, šli jsme po cestě, kterou dobře známe ze zimy, tedy nad sjezdovkami. Posvačili jsme u bufetu (kde samozřejmně nikdo nic neprodával) nad sjezdovkou a spěchali na bus do Malé Morávky, který nás přivezl do Bruntálu. Pak jsme jako obvykle jeli vláčkem do Olomouce a z Oloumouce do Brna - to byl fakt blbej nápad jet v pátek odpoledne, bylo to děsně plný...zejména rozjívených puberťáků vracejících se ze školních výletů.
Celkově hodnotím tuto akcičku velmi pozitivně....
BJ
Ja též... ;-)
Náhledy fotografií ze složky Jeseníky, 4. - 6. červen 2008